N.P.

Zkratka „N.P.“ s významem Notary Public vznikla z latinského termínu *notarius*, který označoval osobu provádějící záznamy a přepisovala úřední a soukromé dokumenty ve starověkém Římě. Tito *notarii* používali i jistou formu zkratek pro rychlé zapisování, čímž se položily základy pozdějšího označení notářů a jejich zkratek. Historie samotného úřadu notáře veřejného (Notary Public) je tedy velmi stará a sahá až do dob starověkého Říma, kde byl notář veřejným úředníkem zodpovědným za autentizaci dokumentů a záznamů.Zkratka „N.P.“ patrně vznikla později jako jednoduché označení „Notary Public“ v prostředí anglicky mluvících zemí, kde tento titul označuje úřední osobu pověřenou státím, která ověřuje podpisy, administruje přísahy a potvrzuje pravost dokumentů. Používání zkratky „N.P.“ je zejména doloženo v anglosaských právních systémech (zejména Spojené státy, Velká Británie, Austrálie), kde je běžné uvádět tuto zkratku za jménem notáře.První historické doložení přesného prvního užití zkratky „N.P.“ nelze díky dostupným informacím přesně určit, protože vychází z delšího vývoje notářství, které se přizpůsobovalo lokálním právním principům a terminologii postupně od středověku. Význam použití zkratky a role Notary Public se ustálily ve středověku, kdy notáři do anglického právního systému přišli v 13.–14. století. Zkratka „N.P.“ se tak začala používat jako rychlá identifikace tohoto veřejného úředníka zejména v listinách a oficiálních dokumentech.Konkrétní čas ani autor prvního použití této zkratky není jednoznačně doložen, protože jde o vývojovou zkratku vzniklou v rámci historického rozvoje notářské profese zejména v anglicky mluvících zemích. Význam a praxe se postupně vyvíjely s právními systémy anglosaského světa.