IDL

Zkratka IDL vznikla v souvislosti s vývojem rozhraní a komunikace mezi softwarovými komponentami napsanými v různých programovacích jazycích, zejména v oblasti distribuovaných systémů a vzdálených volání funkcí (RPC). Koncept IDL vychází z práce na remote procedure call (RPC) mechanismech, které se začaly vyvíjet již v 70. letech 20. století. Tato doba je považována za počátek potřeby jazyka pro definici rozhraní nezávisle na implementačním jazyce či platformě.Přesné jméno první osoby, která použila zkratku IDL v kontextu Interface Definition Language, není známo. Nicméně v 80. letech byla IDL jedním z klíčových pojmů na Carnegie Mellon University. V 90. letech zkratka IDL získala široké uplatnění zejména díky standardizaci v rámci Object Management Group (OMG), která vydala specifikaci OMG IDL k popisu rozhraní pro distribuované objekty (CORBA).IDL měla sloužit k jasnému a nezávislému popisu rozhraní mezi softwarovými moduly či objekty, aby bylo možné zajistit interoperabilitu mezi systémy napsanými v různých jazycích a běžícími na různých platformách. To umožnilo například vzdálené volání procedur (RPC), kde IDL popisovalo metody a datové typy.Původní definice IDL vycházela z vývoje RPC v 70. a 80. letech. V 90. letech se stalo standardem pro popis rozhraní v CORBA (Common Object Request Broker Architecture). V nových desetiletích se koncept dále rozvíjel s nástroji jako Google Protocol Buffers či Facebook Apache Thrift pro moderní distribuované systémy a mikroservisy.