CFCs

Zkratka „CFCs“ (Chlorofluorocarbons) vznikla v souvislosti s vývojem těchto sloučenin ve 20. letech a 30. letech 20. století, kdy byly vyvinuty jako bezpečné a netoxické chladicí a aerosólové látky. První syntézu CFC provedl Thomas Midgley Jr. ze společnosti General Motors, která s dalšími firmami (Frigidaire a DuPont) v roce 1928 získala patent na CFCs. Frigidaire obdržela první patent na vzorec CFC dne 31. prosince 1928.Použití zkratky „CFC“ a rozšíření těchto látek začalo s komerční výrobou a prodejem CFC-12 (též známého jako Freon-12) ve 30. letech. Kolem roku 1932 byly CFC používány v prvních domácích klimatizačních jednotkách (např. Freon-11 v zařízení Carrier) a rychle se staly standardem díky svým vlastnostem: nehořlavost, netoxičnost a účinné chladicí vlastnosti. Tyto vlastnosti vedly k širokému nasazení CFC jako chladících médií v lednicích a klimatizacích a později i jako hnacích plynů v aerosolech.Významný zlom nastal v roce 1974, kdy chemici F. Sherwood Rowland a Mario Molina zjistili, že rozklad CFCs uvolňuje atomy chloru poškozující ozonovou vrstvu ve stratosféře. Tento objev zásadně změnil pohled na environmentální rizika spojená s používáním těchto látek.V reakci na tato zjištění byl v roce 1987 podepsán Montrealský protokol, který zahájil globální postupné vyřazování CFC kvůli jejich vlivu na ozonovou vrstvu a následné zvýšené UV radiaci.