TDMA (Time Division Multiple Access) je technologie, která umožňuje více uživatelům sdílet jeden komunikační kanál rozdělením času na jednotlivé sloty. Každý uživatel má přidělený svůj časový úsek, ve kterém může vysílat nebo přijímat data.
Tato metoda se využívá v telekomunikacích, například v mobilních sítích 2G (GSM), kde umožňuje efektivní přenos hlasu a dat. Díky TDMA mohou operátoři obsloužit více hovorů nebo datových přenosů současně na stejné frekvenci.
Zkratka TDMA (Time Division Multiple Access) vznikla v kontextu telekomunikací a satelitních komunikací kolem 60. až 70. let 20. století, kdy se začaly prosazovat techniky umožňující sdílení jednoho frekvenčního kanálu mezi více uživateli rozdělením času na jednotlivé časové sloty.
První praktické použití TDMA bylo ve satelitní komunikaci v roce 1979 společností Western Union na satelitu Westar 3. Koncept TDMA ale vychází z principů časového multiplexu (TDM), který se vyvíjel již od 60. let 20. století, zejména v telekomunikacích.
Během 80. a 90. let se TDMA rozšířilo do mobilních sítí druhé generace (2G), jako je GSM nebo IS-136, a stalo se klíčovou technikou nejen v digitálních mobilních sítích, ale také v satelitních systémech a bezdrátových lokálních sítích (WLAN).
Použij následující citaci pro uvedení této zkratky ve své práci nebo zdroji.
