CQD

Zkratka CQD byla poprvé představena společností Marconi International Marine Communication Company 7. ledna 1904 prostřednictvím oběžníku „Circular 57“, který stanovil její použití ve všech instalacích od 1. února téhož roku. Původní význam vycházel z telegrafistického kódu CQ jako volání všem stanicím a přidáním písmene D pro označení nouze vznikla konvence pro rádiové volání o pomoc. Společnost Marconi tak vytvořila první standardizovaný signál pro nouzové situace na moři.I když se často zpětně uvádí překlad Come Quick, Danger, původní interpretace nebyla akronymem s konkrétním slovním významem. Sám Guglielmo Marconi vysvětloval, že jde o konvenční signál vyjadřující stav nebezpečí nebo ohrožení lodi.V roce 1906 byl během Mezinárodní radiotelegrafní konference v Berlíně přijat nový Morseův signál SOS jako mezinárodní standard díky své jednoduchosti a rozpoznatelnosti. Přestože SOS postupně nahradilo CQD jako hlavní distresový signál, CQD zůstalo v praxi několik let používáno – například při potopení Titaniku v roce 1912 byly vysílány oba tyto signály současně.