Zkratka CD (Compact Disc) označuje optický disk, který slouží k ukládání digitálních dat, nejčastěji hudby nebo softwaru. CD se stalo populárním formátem především v 80. a 90. letech jako náhrada za vinylové desky a magnetofonové kazety.
Díky své kompaktní velikosti, odolnosti a kvalitnímu zvuku si CD rychle získalo oblibu mezi spotřebiteli i profesionály v hudebním průmyslu. Později se jeho využití rozšířilo také na datová média ve formě CD-ROM.
Zkratka „CD“ znamenající Compact Disc vznikla v rámci spolupráce japonské společnosti Sony a nizozemské firmy Philips koncem 70. let a začátkem 80. let 20. století. Tento termín, spolu s technologií digitálního optického disku, byl poprvé představen veřejnosti v roce 1980 prostřednictvím standardu Red Book, který detailně definoval parametry formátu CD – včetně velikosti disku (120 mm), způsobu záznamu dat a kvality zvuku.První komerčně dostupný CD přehrávač Sony CDP-101 byl uveden na trh v Japonsku v říjnu 1982 a následně se technologie rychle rozšířila po celém světě jako inovativní alternativa k tradičním analogovým nosičům. Výhodou tohoto nového formátu byla nejen jeho kompaktnost a vyšší kapacita oproti vinylům nebo kazetám, ale také digitální kvalita zvuku.Během 80. let se CD stalo standardem pro záznam a přehrávání hudby, což vedlo k masivnímu rozšíření jak samotných disků, tak přehrávačů. Později byla technologie adaptována i pro jiné účely – například jako datové médium (CD-ROM) nebo nosič videa (VCD). S nástupem digitální distribuce hudby a streamovacích služeb však začal význam klasických CD postupně klesat.
Použij následující citaci pro uvedení této zkratky ve své práci nebo zdroji.
