Zkratka UC znamená Use Case, což je klíčový pojem v softwarovém inženýrství. Používá se k popisu konkrétních scénářů, jak uživatelé interagují se systémem. UC detailně popisuje jednotlivé kroky a podmínky, které vedou k dosažení určitého cíle nebo funkce v aplikaci či systému.
UC je základním nástrojem pro analýzu požadavků a návrh systémové architektury. Pomáhá vývojářům i zadavatelům lépe pochopit potřeby uživatelů a zajistit, že systém splní očekávání.
Zkratka UC, označující Use Case, vznikla v roce 1982 díky švédskému inženýrovi Ivanu Jacobsonovi. Ten ji poprvé použil k formulaci funkčních požadavků na zařízení a systémy, přičemž koncept sloužil jako metoda pro detailní popis sekvence kroků při interakci uživatele se systémem.
S rozvojem softwarového inženýrství byl Use Case integrován do UML (Unified Modeling Language), kde se stal základním prvkem pro modelování požadavků a vizualizaci interakcí mezi aktéry a systémy. Tento standardizovaný přístup umožnil efektivnější komunikaci mezi vývojáři a zadavateli během analýzy a návrhu systémů.
Dnes je UC široce používán nejen v softwarovém inženýrství, ale také v dalších oblastech, kde pomáhá strukturovaně popsat různé úrovně požadavků a interakcí podle specifických potřeb daných oborů.
Použij následující citaci pro uvedení této zkratky ve své práci nebo zdroji.
