IIC

Zkratka „IIC“ s významem Inter IC Bus vznikla v raných 1980. letech v laboratořích společnosti Philips Semiconductors (dnes NXP Semiconductors) v Eindhovenu, Nizozemsko. Výraz „Inter IC Bus“ doslovně znamená komunikaci mezi integrovanými obvody (Integrated Circuits), což bylo hlavním cílem této sběrnice — umožnit jednoduché, nízkonákladové a efektivní propojení periferie s procesory či mikrokontroléry na krátkou vzdálenost uvnitř zařízení, například televizorů či jiných domácích spotřebičů.Zkratka byla zavedena Philips Semiconductors jako označení nové dvouvodičové sériové sběrnice vyvinuté jejich vývojovými inženýry, Ad P.M.M. Moelands a Hermanem Schuttem, kteří jsou uvedeni jako vynálezci v evropském patentu z roku 1980 (EP0051332B1) a americkém patentu US4689740A. Původní interní kódové označení bylo COMIC, ale později bylo přejmenováno na I²C nebo IIC.IIC byla vyvinuta jako řešení problémů s množstvím vodičů a složitostí klasických paralelních sběrnic, které se používaly k připojení periferií v embedded systémech. Nabízela redukci počtu spojů na pouhé dva vodiče (hodiny a data), což minimalizovalo náklady výroby, prostor na PCB a zlepšovalo odolnost proti rušení EMI a ESD.V průběhu let se I²C (IIC) stala průmyslovým de facto standardem díky své jednoduchosti, flexibilitě a široké podpoře ze strany výrobců elektroniky jako Intel nebo Texas Instruments. Dnes je klíčovým prvkem mnoha moderních zařízení od mobilních telefonů po automobilovou elektroniku.