ILS

Zkratka „ILS“ (Instrument Landing System) vznikla v souvislosti s vývojem radiotechnických přistávacích systémů pro letadla na přelomu 20. a 30. let 20. století, přičemž samotný systém byl poprvé testován ve Spojených státech již v roce 1929. První plně funkční systém, nazvaný LFF (Lorenz beam), uvedený v roce 1932 na letišti Berlin-Tempelhof, byl vyvinut společností C. Lorenz AG v Německu a poskytoval pilotům pomoc při přistání pomocí bezvizuální navigace.Termín Instrument Landing System (ILS) se začal používat pro přesnější a standardizovanou variantu těchto navigačních systémů, která byla autorizována v USA Civil Aeronautics Board v roce 1941, kdy byla instalována na šesti místech. První plánované přistání pomocí systému ILS v USA se uskutečnilo 26. ledna 1938 v silné sněhové bouři a systém začal být prakticky používán z důvodu potřeby bezpečného přistání i za špatné viditelnosti.Mezi významné milníky patří vynález základních konceptů ILS včetně vývoje lokátoru (localizer) a glideslope techniky ve 30. letech, dále vývoj přesnějšího glideslope s konstantní rychlostí sestupu během 40. let a první plně automatické přistání komerčním letadlem pomocí ILS v březnu 1964 na Bedford Airport ve Velké Británii.Použití zkratky „ILS“ je úzce spojeno se standardizací tohoto systému jako zařízení pro přesné radiové navádění na dráhu některých letišť podle mezinárodních dohod (například ICAO), což odráží jeho funkci jako systému pro přistání s pomocí radio navigace.