IFV

Zkratka IFV (Infantry Fighting Vehicle) se objevila během studené války jako reakce na potřebu nové kategorie obrněných vozidel, která spojovala přepravu pěchoty s přímou palebnou podporou. Prvním čistým IFV bylo francouzské vozidlo AMX-VCI z roku 1957, které položilo základy moderního konceptu těchto strojů. Sovětský svaz následoval s vývojem BMP-1 v polovině 60. let, čímž významně přispěl k rozšíření této třídy vozidel.IFV rychle získala popularitu díky své schopnosti kombinovat mobilitu, ochranu a palebnou sílu. V 70. letech se tento koncept rozšířil mezi západní armády prostřednictvím vozidel jako německý Marder nebo francouzský AMX-10P. Vývoj pokračoval začleněním nových technologií, jako jsou automatické kanóny či protitankové střely.Definice IFV byla formálně kodifikována ve Smlouvě o konvenčních ozbrojených silách v Evropě z roku 1990, která stanovila jasná kritéria pro tato vozidla – schopnost přepravovat skupinu pěchoty a vést palbu z integrovaného zbraňového systému o kalibru minimálně 20 mm.Dnes jsou IFV klíčovým prvkem mechanizovaných jednotek po celém světě díky své univerzálnosti a schopnosti poskytovat jak přepravní kapacity, tak silnou bojovou podporu.