FDDI

Zkratka „FDDI“ znamenající Fiber Distributed Data Interface vznikla v polovině 80. let 20. století jako standard vyvíjený Americkým národním institutem pro standardizaci (ANSI) v rámci výboru X3T9.5 s cílem vytvořit spolehlivou a vysokorychlostní síťovou technologii využívající optické vlákno. První použití a popis FDDI jsou spojeny s prací ANSI, která standard specifikovala právě pro potřeby rychlého přenosu dat v lokálních nebo metropolitních sítích (LAN a MAN) s přenosovou rychlostí 100 Mbit/s. Použití optických vláken a token-passing protokolu zajišťovalo vysokou rychlost, rozsah až 200 km a velkou spolehlivost díky duálnímu prstenci, kdy druhý prstenec fungoval jako záložní pro případ selhání hlavního.FDDI začalo být používáno zejména koncem 80. let a během 90. let jako páteřní síť v kampusech a velkých organizacích, kde bylo potřeba výrazně vyšších rychlostí než u tehdy běžného Ethernetu s 10 Mbit/s. Významným milníkem bylo přijetí tohoto standardu Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO) pod označením ISO 9314.Dřívější rychlé rozšíření FDDI postupně ustupovalo s nástupem rychlejších, levnějších a jednodušších protokolů jako Fast Ethernet (100 Mbit/s na měděných kabelech) a pak Gigabit Ethernetu. Základní význam zkratky „FDDI“ však zůstal nezměněn a vztahuje se výhradně k původní standardizované technologii s přenosem po optických vláknech a charakteristickou duální kruhovou topologií s token-passing přístupem.