DCT

Zkratka DCT znamenající Discrete Cosine Transform vznikla začátkem 70. let 20. století v kontextu výzkumu digitálních ortogonálních transformací pro kompresi obrazových dat. Poprvé ji navrhl a použil Nasir Ahmed během svého působení na Kansas State University, když v roce 1972 předložil koncept transformace Národní vědecké nadaci (NSF). Společně se svými doktorandy T. Raj Natarajanem a K. R. Raem na University of Texas at Arlington potvrdili a rozpracovali metodu DCT v roce 1973–1974 a publikovali klíčový článek „Discrete Cosine Transform“ v lednu 1974.DCT byla vyvinuta jako praktický ortogonální transform vhodný zejména pro kompresi obrazových dat díky svým vlastnostem dobré energie koncentrující ve spektrálních koeficientech (energy compaction). Ve srovnání s jinými známými transformacemi, jako je diskrétní Fourierova transformace (DFT), Haarova nebo Walsh–Hadamardova transformace, byla DCT účinnější, zejména pro signalizaci s vlastnostmi blízkými prvního řádu Markovova procesu.Významným milníkem byl rok 1977, kdy Wen-Hsiung Chen a spoluautoři představili rychlý algoritmus výpočtu DCT, což významně přispělo k její praktické použitelnosti. V roce 1987 vznikl modifikovaný DCT (MDCT) na University of Surrey (John P. Princen, A.W. Johnson, Alan B. Bradley), který zlepšil kompresi zejména v oblasti zvuku a stal se základem většiny moderních audio kodeků jako MP3 či AAC. Roku 1992 se DCT stala základním prvkem standardu JPEG pro ztrátovou kompresi obrazů a upevnila svou pozici jako standardní nástroj digitálního zpracování obrazu.Nasir Ahmed s kolegy v roce 1995 vyvinul bezztrátovou verzi LDCT (lossless DCT), která kombinuje DCT s dalšími technikami pro bezztrátovou kompresi dat. Používání zkratky DCT je tedy úzce spojeno s prací Nasira Ahmeda a jeho týmu od roku 1972 jako označení speciální ortogonální transformace založené na kosinových funkcích.