CD

Zkratka „CD“ s významem Certificate of Deposit vznikla v raných 60. letech 20. století ve Spojených státech jako označení pro nový bankovní produkt určený k bezpečnému spoření. První použití tohoto termínu bylo zaznamenáno u amerických bank, které začaly nabízet CD jako alternativu ke standardním spořicím účtům s cílem přilákat dlouhodobější vklady od klientů. Tento produkt poskytoval pevně stanovený úrok po určitou dobu výměnou za závazek nevybírat prostředky před datem splatnosti.Jednou z prvních institucí, která vydala CD, byla First National City Bank (dnešní Citibank), jejíž zavedení velkých „jumbo“ CD přispělo k rychlému růstu popularity tohoto nástroje mezi investory hledajícími vyšší zhodnocení svých prostředků.V 60. letech však existovala omezení v podobě úrokových stropů stanovených Federální rezervou USA, což bránilo flexibilitě sazeb u těchto produktů. Tyto stropy byly odstraněny až během 70. let, což umožnilo bankám nabízet konkurenceschopnější podmínky a vedlo k expanzi trhu s CD.Postupem času se rozšířily různé typy CD – například produkty s variabilní sazbou nebo možností jednorázové změny úroku během trvání smlouvy („bump-up“). Dalším důležitým milníkem bylo zpřístupnění pojištění těchto vkladů institucionálními garančními fondy jako FDIC a NCUA.Dnes jsou CD považovány za jeden z nejbezpečnějších investičních nástrojů pro konzervativní investory díky jejich jednoduchosti a garanci návratu vloženého kapitálu spolu s výnosem.