Zkratka BCD znamená Binary Coded Decimal, což je způsob kódování desetinných číslic (0–9) do binárního formátu. Každá číslice je reprezentována samostatnou čtyřbitovou skupinou, což umožňuje jednoduchou konverzi mezi binárním a desetinným systémem.
BCD se často používá v aplikacích, kde je klíčová přesnost zobrazení a výpočtů s desítkovými hodnotami, například v kalkulačkách, finančních systémech nebo digitálních displejích.
Zkratka BCD (Binary Coded Decimal) vznikla v kontextu raných počítačů a zpracování dat v polovině 20. století. Jejím základem je způsob kódování každé desetinné číslice (0–9) jako samostatné binární čtyřbitové skupiny. Termín BCD byl poprvé užit v souvislosti s ranými IBM počítači v 50. a 60. letech 20. století. Vývoj kódování vychází z IBM děrných štítků již z roku 1928, kde byla použita metoda vyjadřování čísel a písmen pomocí jednotlivých a souhrnných děr.IBM je klíčovou organizací spojenou se vznikem a šířením pojmu BCD. Nejprve šlo o adaptaci kódů z děrných štítků na binární formu, která byla implementována v počítačích jako IBM 1620, IBM 1400 a dalších. BCD vzniklo z potřeby přesnějšího a přímočařejšího zpracování desetinných čísel v počítačích a dalších zařízeních, zejména tam, kde bylo důležité přesné zobrazení a výpočty s desítkovými hodnotami, například v kalkulačkách, finančních aplikacích a digitálních displejích.IBM rozšířilo původní BCD do 6bitových a později 8bitových kódů (např. EBCDIC v roce 1964), aby podporovalo i alfanumerická data a speciální znaky. BCD bylo široce využíváno v instrukčních sadách mnoha starších počítačů (IBM System/360, Burroughs B1700, Motorola 68000) a je stále používáno v aplikacích, které vyžadují přesné desetinné výpočty (finanční, komerční). S nástupem moderních procesorů a nových formátů desetinného kódování bylo užití BCD méně časté v nových architekturách, ale základní princip zůstává důležitý v některých specializovaných aplikacích.
Použij následující citaci pro uvedení této zkratky ve své práci nebo zdroji.
