AMR

Zkratka AMR s významem Anisotropic Magnetoresistive vznikla souvisle s objevem anisotropní magnetorezistence jako fyzikálního jevu v polovině 19. století. Tento efekt byl poprvé pozorován a měřen v roce 1856–1857 Williamem Thomsonem, známým jako Lord Kelvin, který zaznamenal změnu elektrického odporu u feromagnetických kovů (železo a nikl) v závislosti na směru magnetizace vůči proudu. Toto pozorování představuje první zdokumentované využití fenoménu, který dnes označujeme jako AMR.Fyzický efekt, na jehož základě AMR vzniklo, byl objeven v roce 1856 v laboratoři Williama Thomsona v Británii. Tehdy se ale ještě zkratka „AMR“ nepoužívala jako standardní terminologie. Termín Anisotropic Magnetoresistance se začal používat v odborné literatuře až později, s rozvojem teorie a aplikací v 20. století, zejména když se detailněji zkoumala závislost odporu na směru magnetizace vůči proudu.Fyzikálně tento jev objevil a popsal William Thomson v roce 1856–57 měřením odporu v železe a niklu. Zkratka AMR a pojem anisotropní magnetorezistence se začaly používat s nástupem moderní fyziky pevné fáze ve 20. století, zejména od 1938 kdy Döring zkoumal krystalové vzorky.Zkratka „AMR“ se ustálila kvůli praktickému označení specifické magnetorezistentní vlastnosti, kterou lze využít senzoricky: odpor feromagnetických materiálů závisí na směru magnetizace, což je zásadní pro různé aplikace v oblasti magnetických senzorů, měření magnetických polí a později i v magnetické paměti.AMR senzory našly široké uplatnění v automobilovém průmyslu, průmyslových čidlech a dalších oblastech, což pomohlo stabilizovat a rozšířit termín a zkratku v odborné komunitě.