AIN

Zkratka AIN, tedy Advanced Intelligent Network, vznikla koncem 80. let 20. století jako specifický severoamerický variant inteligentní sítě (Intelligent Network, IN). Tento koncept vyvinula společnost Bellcore, později známá jako Telcordia Technologies, pro potřeby Regionálních Bell Operating Companies (RBOCs) v USA a Kanadě. Definice AIN je spojena s iniciativou MultiVendor Initiative (MVI) z roku 1989, která chtěla formalizovat pojem Advanced Intelligent Network. Základní impulzy k vývoji tohoto systému sahají už do začátku 80. let s velmi aktivní formulací potřeb v roce 1985 skrze RBOC ve Spojených státech.

Bellcore byla první organizace, která používala termín AIN a zároveň vyvinula i první variantu této architektury pro Severní Ameriku. Hlavním cílem bylo oddělení logiky služeb od samotných přepínacích zařízení (switchů), což umožnilo rychlé a flexibilní zavádění nových telefonních služeb bez nutnosti zásahů do jádra výměn.

Ain se nejprve využívala pro základní služby číslo překladů a postupně se rozšířila na komplexnější hlasové či hybridní služby. První mezinárodní standardy pro IN vydal ITU-T na začátku 90. let jako Capability Set One (CS-1), přičemž AIN představovala jednu z těchto variant v Severní Americe.

S rozvojem technologií pokračoval vývoj AIN směrem k integraci s paketově založenými systémy, například IP sítěmi, což vedlo ke vzniku hybridních přístupových sítí a nových hlasových služeb. I když původní koncept zůstává základem mnoha dnešních telekomunikačních systémů, technologie se dále vyvíjí v rámci sofistikovaných softwarově definovaných sítí.